THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Letos jsem udělal takový pokus. Stopnul jsem si, za jak dlouho od vstupu do areálu festivalu uvidím nějaký zadek, kozy, péro, jak říká naše vrchní garnitura, nějakou tu "pasy". Trvalo to přesně dvě minuty a třináct sekund, co jsem prošel bránou. A do první hodiny pobytu na Obscene Extreme jsem viděl všechno. Tohle prostě na jiném festivalu nezažijete.
Dramaturgie a hudba
Sedmnácté narozeniny festivalu se nesly opět v rytmu toho nejextrémnějšího, co lze v kytarové hudbě najít. Nultý den odstartvoval noisecoreový večírek a po něm zde máme první den, který bývá takovým rozjezdovým. Letos tu ale Čurby hned nasázel všechny trumfy. I díky tomu jsou dva hlavní dny festivalu trochu méně divácky atraktivní. V hlavní čas, kdy v minulosti býval areál natřískán, je nyní jen uspokojivě zaplněno a není problém klidně a rychle projít z horní části areálu ke scéně, což v předchozích ročnících v čase hlavních hvězd možné nebylo.
Dramaturgie je jinak samozřejmě opět velmi pestrá geograficky. Tentokrát tu máme gore-grindová jména z Mexika, Nové Kaledonie nebo velmi zajímavý death metal z Indonésie. K mému zklamání je oproti jiným ročníkům soupiska poměrně chudá na crust nebo technické deathové nálety nebo opravdu vydatné porce vybočující energie, kterou minulý rok zajistili třeba takoví VITAMIN X. Sedmnáctý ročník se spíše nese ve znamení staromilských oldschoolů jako jsou japonští UNHOLY GRAVE a S.O.B., PROTECTOR, BULLDOZER nebo HEMDALE.
Rodinka freakshow se rozrostla i o zahraniční pervezáky, takže jsme krom propichování a věšení lidí mohli vidět i věci, co jsme nikdy neviděli, i když uznávám, že letošní tradiční Flying High Tribe, dříve Hells show, byla také velmi zajímavá.
A mé TOP 6: FREDAG DEN 13:E, HIRAX, TERRORIZER LA, FISSURE, FEASTEM, MARUTA
Areál, distra, jídlo a zázemí
Stejně jako minulý rok žádné výrazné změny. Dister zhruba stejně jako minule, počasí ideální, snad až na tu klendru v noci. Žeton za třicet korun. Výtečné ryze veganské menu, v Kafé Kafka jsem vyzkoušel čaj zvaný "Západ slunce před spaním" a to byla pecka.
Vedle umýváren přibyla nová vege-kantýna, kde měli výtečný hummus, případně za jeden žeton mrkvový krém nebo geniální thajské kari. Nezklamal tempeh z bistra u Matěje a hodně jsem si pochutnal v kršňáckém stánku na koftě z červené řepy.
Průšvihem bylo letos pivo, na kterém jsem si opravdu v areálu nepochutnal, a výpadek proudu, který přerušil a zkrátil set jedné z nejzajímavějších kapel. Jako vždy vládla atmosféra, která na jiném festivalu není.
A teď k tomu, co bylo k vidění nad scénou a pod ní. Samozřejmostí byli staří známí, jakými jsou pan Gorila, pan Sestra, pan Čert i pan Rudý Ďábel:
Přijeli i speciální hosté, jakými jsou Metalotabís:
Mezinárodní význam festivalu podtrhovali zahraniční hosté, například Ruský medvěd:
Švédský růžový obr:
Muslimský svět přijela reprezentovat turecká delgace s fezy na hlavách a ten křesťanský zase řeholnice z řádu Obscenantek.
Aby nedošlo ke střetům, vše bylo monitorováno, a na pořádek dohlíží i holubice míru:
Nechyběl ani jeden ze symbolů festivalu, grindující banáni. Pardón... v tomto případě Banán a Banánka:
Vzhledem k tomu, že hodně kapel na festivalu pořádně diktovalo, nemohl chybět ani největší současný diktátor:
Dostavili se i zástupci jiných světů, krom CTHULUHU to byla Koralina Drákulová, pravnučka slavného Sedmihradského knížete:
A Jana Pickardová:
Nejvyšší instance se ve dne v noci modlí za úspěšný průběh festivalu:
Možná proto areál už od nultého dne zaplavila velmi intenzivní vlná lásky a pospolitosti:
Láska k Obscene má spoustu podob:
Festivalový ministr thrash metalu:
Módní policie: Podařilo se vyfotit tajemnici festivalu Kondomitu Huňatou a to hned ve dvojí garderóbě:
Mnozí volili klasiku, která je vzdušná a umožňuje i bohatý pohyb:
Některé páry si ladí i účesy tak, aby dohromady vypadaly jako policejní majáček, třeba tedy Maria z kapely IDIOT IKON:
V každém případě vytuněná džíska se hodí jak k odrbaným gatím, tak ke spandexu:
Mnozí volili hit letošního Obscene Extreme takzvaný halfdress:
Něteré modely byly ještě úspornější:
Krom plavek jsou k vidění i pršipláště:
A samozřejmostí jsou zajímavé doplňky:
Frčela trička INHUMATE:
Nadkolenky:
... Pikaču je už spíš evrgrín:
Stejně jako Zlatá a koala:
Nejvíce fotografovaný objekt na tomto ročníku byl jednoznačně Pan Kukuřička, ten zaskočil i ty nejprotřelejší návštěvníky. I Rakouští SONS OF GRIND vytáhli foťák, protože... tohle prostě jen tak neuvidíte:
Pokud bych nějak komentoval některé z následujících fotek, stejně byste tomu nevěřili:
Bezprostředně kolem scény se "dějí věci", hned v úvodu připluli žraloci a rejnoci:
Následovali je aligátoři:
A proto bylo nutné připravit tajné zbraně:
Boje jsou kruté:
Ale vše dobře dopadlo:
A teď k tomu, co se dělo na scéně, některé kapely třeba kopaly do fanoušků:
Někteří fanoušci ukazovali hnědele:
Někteří neukazovali obličeje:
Jiní fandili heavy metalu:
Mnozí fanoušci napříč národnostmi ale prostě a jednoduše zešíleli:
A zviřátko na závěr, tento rok jsme vybrali pro změnu ptáky:
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.